V životě asi není nic horšího než ztráta milované osoby. Ať už se jedná o rodinného příslušníka nebo partnera. V každém případě tato situace vyžaduje především čas. Jak lépe porozumět tomu, čím si procházíme? A jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby?

Ztráta blízké osoby: Co se s námi děje?

Ztráta blízké osoby je záležitost, kterou bychom nejraději vymazali z paměti. Ať už se jedná o rozchod s partnerem či úmrtí. Obojí má několik společných rysů. V obou případech procházíme různými fázemi. Model známý jako „pět fází smutku“ nebo také „pět fází umírání“ uvedla v roce 1969 americká psycholožka Elisabeth Kübler-Rossová ve své knize O životě a umírání. Vychází z výzkumu, kterého se zúčastnilo celkem 500 umírajících pacientů. V rámci rozhovoru psycholožka zkoumala jejich reakce a pocity.

Průběh se může lišit

Důležité je zmínit, že fáze nemusí následovat ve stejném pořadí. Některé z dokonce nemusí ani nastat, mohou být různě dlouhé nebo se překrývat. Každý z nás prožívá zármutek ze ztráty jinak a nelze obecně říci, jak konkrétně bude proces probíhat. Tento model lze použít ve všech oblastech života, které člověka nějakým způsobem zasáhnou – ať už se jedná o rozchod, rozvod, úmrtí nebo zjištění smrtelné nemoci u sebe či blízkého.

Pět fází smutku

Model Kübler-Rossové se skládá z pěti fází, z nichž každá má svou pevně danou charakteristiku. Anglicky se označuje zkratkou DABDA, podle začátečních písmem jednotlivých fází.

1. Popírání (denial)

V první fázi si odmítáme přiznat, co se vlastně stalo. Často si snažíme namlouvat, že se jedná o chybu. Popírání reality je obrannou reakcí, může trvat různě dlouhou dobu. Probíhá několik dní či týdnů, než se člověk vzpamatuje z prvotního šoku a realitu si začne pomalu připouštět.

2. Hněv/agrese (anger)

Hněv či dokonce agrese nastupuje ve druhé fázi, kdy už nemůžeme situaci dále popírat. Jsme naštvaní, ptáme se: „Proč se tohle děje zrovna mně?“, „Proč mi to udělal/a?“ Snažíme se najít viníka celé situace. Zlobíme se na okolí, člověka co nás opustil ale také na sebe – co jsme mohli udělat a neudělali nebo že jsme se měli zesnulému více věnovat, když tu s námi byl.

Vztek
Součástí smutku je i fáze hněvu

3. Smlouvání (bargaining)

Ve třetí fázi hledáme únik – řešení, jak situaci zvrátit. Často se lidé mohou (hlavně v případě smrti blízkých) uchylovat k duchovním zdrojům. Pokud se jedná o rozchod, pak se snažíme zkontaktovat bývalého partnera a usmířit se, nebo ho přemlouvat, jestli by vztahu nedal ještě jednu šanci.

4. Deprese (depression)

Poté, co jsou naše snahy o záchranu vztahu neúspěšné, nastupuje fáze deprese. Snažíme se přijít na způsob, jak se vyrovnat se ztrátou lásky. Již si připouštíme, co se vlastně událo a upadáme do smutku či deprese. Ostatní záležitosti nám najednou přijdou zcela nedůležité.

V této fázi je vhodné požádat o pomoc rodinu či přátele a o celé situaci si promluvit (samozřejmě pokud se na to cítíte). Svěření se druhým vám pomůže vyjasnit si své pocity a v případě úmrtí pak pochopit, že smutek prožívají i druzí, i když třeba jiným způsobem než vy.

5. Smíření (acceptance)

Pokud se dostaneme do poslední fáze, pak jsme celý proces úspěšně zvládli. Jsme se ztrátou smíření a na blízkého člověka vzpomínáme v dobrém. Nepociťujeme vztek, ani nepřemýšlíme, co jsme mohli udělat lépe ale bereme odchod jako definitivní. Neznamená to, že bychom na milovaného člověka zapomněli – uvnitř nás nám bude scházet vždy. Již jsme však schopni fungovat v běžném životě a znovu prožívat radost.

Jak se vyrovnat se ztrátou?

Bohužel neexistuje univerzální rada, která by trápení okamžitě ukončila. Sepsala jsem ale několik tipů, které vám celý proces alespoň trochu ulehčí a pomohou pochopit to, co právě prožíváte.

Jak se vyrovnat se ztrátou přítele?

Jak se vyrovnat se ztrátou partnera? Pokud vás opustil partner, bude nejspíše složité vrátit se do prostředí, ve kterém jste bývali spolu. V takovém případě je v prvních dnech vhodné změnit prostředí. Případně alespoň nezůstávat úplně sami. Rozhodně byste měli v tomto případě vyhledat psychologa, který pomůže ztrátou snadněji projít.

Zvládnete to!

V první chvíli budete mít pocit, že váš život skončil. To však není pravda. Ať už vám někdo zemřel nebo právě prožíváte rozchod, skončila pouze určitá etapa vašeho života. I když se to může zdát těžké, zvládnete to. Možná za delší dobu, možná dříve… Samozřejmě, že vám bude daná osoba chybět, to je zcela v pořádku. Již však budete schopni řešit i jiné věci a zvládat záležitosti běžného života.

Prožijte si své emoce

Ačkoliv se jedná o emoce velmi negativní a nepříjemné, je důležité si je prožít. Není dobré je potlačovat nebo předstírat, že je vše v pořádku a nic se nestalo. Okolí vám to stejně neuvěří a pokud emoce potlačíte, projeví se jindy. Stejně se jim tedy nevyhnete. Cítíte vztek? Zanadávejte si. Jste smutní? Pak si pobrečte. Všechny vaše pocity jsou v pořádku a zcela přirozené.

Dejte si času kolik potřebujete

Každý člověk je jiný. S tím souvisí potřeba rozdílně dlouhé doby pro truchlení. Záleží také, jak moc blízcí jste si byli s člověkem, který vás opustil.

Mějte pochopení pro své okolí

Ne všichni dokáží pochopit vaší situaci. S tím souvisí i to, že se rozhovoru o ztrátě vyhýbají, protože neví, co říkat a jak se k vám chovat. Zkuste jim tedy říci, co od nich očekáváte. Často stačí pouze vypovídat se ze svých pocitů. Pokud se jedná o úmrtí v rodině, nezlobte se na ostatní, že truchlí jiným způsobem než vy. Ne vždy člověk projevuje smutek pláčem. Pro některé může být způsobem, jak se vyrovnat se ztrátou člověka například zvýšená aktivita nebo naopak stáhnutí se do sebe.

Truchlení
Nebojte se svěřit svým blízkým, vyslechnou vás

Nebojte se znovu se radovat

Mnoho lidí se po ztrátě blízkého přestane radovat a dává průchod spíše negativním emocím. Často však mají pocit, že by se v takové situaci radovat neměli. Nebojte se a pokud pociťujete pozitivní emoce, v klidu a bez výčitek si je prožijte.

Nedávejte si věci za vinu

Častým pocitem po ztrátě blízkého člověka bývá také pocit viny. Můžete si myslet, že jste pro něj neudělali dostatek, co jste mohli, že se dalo úmrtí zabránit nebo že jste se mu více nevěnovali. Vinu je třeba prožít ale důležité je se v ní neutápět. V dané situaci jste udělali, co jste mohli a měli jste k tomu jistě své důvody.

Pokud vás zajímají další témata z oblasti psychologie, můžete si přečíst například 12 tipů, jak pracovat se strachem a úzkostí nebo Co je to syndrom FoMO? Jak můžete vystoupit?