Možná už jste o montessori výuce něco slyšeli. Možná víte, že existují montessori školky nebo školy. Ale víte, že můžete montessori filozofii a její principy využívat doma pro svá miminka a batolata? Že můžete podpořit jejich přirozený vývoj a vést je k samostatnosti? K montessori výuce nemusí docházet jen ve třídách za pomoci učitelů. Místo toho montessori výchova zahrnuje vše, co s dětmi děláte, a vše, co děti od samého začátku prožívají. Montessori výuka je tak úzce propojena s montessori výchovou.
Vznik montessori školy
Dr. Maria Montessori byla italská lékařka a vědkyně. Zabývala se antropologií. Montessori výuka vznikla na základě její práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Dr. Montessori věřila, že právě tyto děti potřebují rozvíjet své tělo, ale i mysl. Poznala, že potřebují větší stimulaci a tak do hry zařadila nejrůznější materiály a postupy. Děti vedené pod jejími vzdělávacími metodami měly velmi dobré výsledky a tak začala přemýšlet o tom, že by tyto postupy mohla aplikovat i na jiné děti.
Za pomoci investorů vznikly první třídy pro děti bez speciálních potřeb. Dr. Montessori je pozorovala velmi podobně jako vědec provádějící experiment. Na základě těchto pozorování přišla na to, že představy o dětech jsou mylné a že ve správném prostředí děti vzkvétají způsobem, který nikdo nepokládal za možný. Děti byly schopné, pečlivé, nesobecká a pokud měli vhodné vzdělávací prostředí, které mohly zkoumat, dokázaly se učit zcela samostatně.
Lidé z celého světa přijížděli, aby studovali program Dr. Montessori a poté začali zakládat své vlastní školy a vzdělávací programy. Školení se často účastnily mladé matky se svými dětmi. Dr. Montessori je pozorovala a všimla si, že děti jsou schopnější a uvědomují si toho víc, než si o nich všichni myslíme. Začala věřit, že výchova by měla začít okamžikem zrození.
Montessori výuka
Montessori výuka se liší od tradičního stylu výuky tím, že vnímá každé dítě jako jedinečnou bytost s jedinečným potenciálem pro získávání vědomostí a dovedností. Pokud mu připravíme vhodné prostředí pro samostatné učení a poznávání světa, dějí se zázraky.
Od tradičního vyučování, kdy učitel stojí před třídou a říká dětem, co se mají naučit, je v montessori třídách učitel, který zařídí třídu jako bohaté prostředí pro vzdělávání. Dítě si samo vybere, jaké činnosti se chce věnovat. Může si zvolit práci samostatně nebo ve skupinách. Učitel pozoruje dění ve třídě, kdo potřebuje pomoci nebo kdo by se měl pustit do nové lekce. Ve skupinách jsou děti různého věku. A tak ty starší slouží mladším jako vzor a dokážou jim pomoci. Starší děti si tak samy upevňují své znalosti a mladší se pozorováním hodně přiučí.
Asi si říkáte, že není možné, aby se tak děti něčemu naučily. Opak je pravdou, když pozorujete děti v montessori třídách. Je k nevíře, že dětem nikdo neříká, co mají dělat. A že se samy motivují k osvojování dovedností a získávání nových vědomostí. Podobně si můžete počínat i doma s miminkem. Vytvořte mu příjemné, bezpečné a lákavé prostředí, jež může samo objevovat. Vy své dítě pozorujte a poskytněte mu pomocnou ruku jen když to bude nezbytně nutné. Miminko si rychle a snadno osvojí získané dovednosti a stává se nezávislou a samostatnou bytostí.
Montessori principy
Filozofie montessori se zakládá na několika zásadních principech. Tyto principy jsou klíčem k pochopení potřeb dítěte, chápání jeho povahy a povědomí o typických rysech. Porozuměním principům je klíčem k aplikování montessori přístupu na děti.
Absorbující mysl
Děti jsou jako houby a vstřebávají do sebe vše, co se kolem nich děje. Zhruba do šesti let jsou děti schopny se snadno učit a pochytit charakteristické rysy a kulturní prvky svého bezprostředního okolí. Dělají to nevědomky a bez jakéhokoli úsilí. Vnímají a vstřebávají věci kolem sebe a jednoho dne pak opakují, co se naučily. Právě absorbující mysl usnadňuje dětem ovládnutí jazyka. Díky absorbující mysli se dítě naučí například tančit, když je obklopeno tanečníky nebo pochytí nejrůznější gesta, která vidí u svého okolí.
Děti absorbují věci hmatatelné, či nehmatatelné, jako jsou například naše postoje nebo vzorce chování. Vše co se naučí během prvních let svého života se stává jejich neoddělitelnou součástí. Absorbující mysl je skvělý nástroj k učení. Jako každý skvělý nástroj je závislý na tom, jak se používá. Proto je důležité učit a vést své dítě správným směrem. Tak, aby se stalo zodpovědným a samostatným jedincem, který dokáže vnímat prostředí a pomoci pokud je to třeba.
Lidská tendence
Lidé se rodí s přirozenými instinkty či sklony. Tyto lidské tendence pak řídí naše chování, vnímání a reakce na zážitky. Pokud dokážeme tyto tendence vnímat u svého miminka a reagovat na ně, snáze pochopíme, co je hnací silou v jeho chovaní a reakcích.
Mezi zřejmé lidské tendence v útlém věku patří například orientace. Každý dospělý člověk se rád orientuje v čase a prostoru. Na novém místě se snažíme rychle zorientovat nebo si najdeme někoho, kdo nám pomůže. Stejně tak to mají i narozená miminka. Snaží se v novém světě najít záchytný bod. Tímto bodem je pro ně tlukot matčina srdce a její hlas, který znají z dělohy.
Další lidskou tendencí je řád. Každá lidská bytost touží po důslednosti. Platí to i pro miminka. Řád a důslednost jim pomáhají orientovat se a cítit se v bezpečí. Proto by věci v okolí miminka měly být na svém místě, dny a činnosti by měly být předvídatelné. Pokud pro miminko vybudujeme uspořádané prostředí, získá lepší představu o tom, kde se nachází a co přijde příště.
Přirozená touha učit se
Zdá se, že ve třídě zavládne chaos, když dětem někdo striktně nediktuje, co mají dělat. Je to naopak. Když připravíme poutavé prostředí a v něm takové činnosti, které je motivuji k samostatnosti, děti pak mají vnitřní motivaci učit se. Jako miminka, která se sama naučila uchopovat předměty, naučila se stát a chodit, když to opakovaně zkoušela, a to všechno v rámci nápomocného prostředí. To samé platí, když se učí mluvit, číst a psát nebo se učí matematiku.
Objevování, které samy provádějí v předem připravených prostorech, na předem připravených věcech, vedou děti k samostatnosti, zvídavosti a lásce k učení. Nepotřebují, aby jim někdo dával pokyny, potřebují prostor a důvěru, že vše zvládnou samy. V montessori třídách jsou spolu děti různého věku. Mladší děti se učí od těch straších a ty starší zase upevňují své znalosti tím, že pomáhají mladším. Taková je montessori výuka.
Svoboda a hranice
Jak je to se svobodou a hranicemi v montessori přístupu k dětem? Někdo si může myslet, že si děti mohou dělat vše, co chtějí. Někoho může naopak napadnout, že je montessori přístup moc přísný, když dovoluje dětem používat předměty jen určitým daným způsobem. Ve skutečnosti je montessori přístup někde uprostřed, něco mezi liberálností a autokracií.
Montessori výuka má několik pravidel, jimiž se děti ve škole nebo doma mají řídit, aby se naučily respektu a zodpovědnsoti k sobě, vůči ostatním a svému okolí. V rámci těchto mezí mají pak děti svobodu volby, pohybu a vlastní vůle. V montessori školách si děti mohou vybrat s čím chtějí pracovat, zda chtějí odpočívat, ale ostatní nesmí rušit. Mají svobodu pohybu po třídě, kdy musí brát ohled na ostatní.
Doma můžete dítě nechat se svobodně rozhodnout, co si vezme na sebe. Oblečení musí být vhodné pro dané roční období. Můžeme jim nechat svobodu v tom, co chtějí snídat a mohou se svobodně vyjádřit. Přičemž tím nesmějí ubližovat ostatním. Můžete mít obavy, zda se dítě naučí, že jsou věci, které dělat musí a nebo že z něho vyroste sobec, který upřednostňuje jen své potřeby. Jako rodič musíte mít jasno v tom, co od svého dítěte očekáváte a v rámci láskyplných mezí jej usměrňujete. Dítě se učí starat o ostatní a své okolí a ukazuje, že pečuje o druhé i o okolní svět. Rodič tedy dává dítěti svobodu v rámci mezí.
