Syndrom vyhoření si většinou spojujeme s manažery, kteří zastávají vysoké pozice. Ve skutečnosti se ale týká i docela „obyčejných“ lidí. Především těch v pomáhajících profesích.

Když oheň zhasne

Název syndromu vyhoření se odvozuje od anglického výrazu burnout, neboli vyhasnutí. Označuje stav, kdy je člověk psychicky i fyzicky zcela vyčerpán. Obvykle se však objevují i další především zdravotní problémy (například žaludeční vředy). Vyhoření se týká lidí, kteří v práci zažívají velké vypětí.

Takže kromě již zmiňovaných manažerů se často objevuje například u učitelů, ošetřovatelů, u zdravotních sestřiček či sociálních pracovníků. Obecně se tyto profese nazývají jako pomáhající. Vyhoření může postihnout třeba i ženu v domácnosti, když se nakupí starosti o děti, dům, stárnoucí rodiče apod. Nelze proto syndrom spojovat pouze s některými profesemi.

Zkuste relaxovat, otužovat se a více jíst pestrou stravu.

Jaké jsou příčiny?

Na vině kolikrát není samotná náročnost práce, ale spíše idealistické představy a nereálné cíle, které si člověk dává. Když nedojde k jejich naplnění, přichází rozčarování, ztráta motivace a chuti cokoliv měnit. Tyto pocity pak přerůstají do apatie, která se stále prohlubuje. Takto nemocný jedinec pak nemá z ničeho radost a utápí se v lítosti. Nakonec má problém i ráno vstát z postele, v práci dělá chyby a v ohrožení je i partnerský život.

Příčiny vzniku syndomu můžeme rozdělit na tři okruhy:

  • Workoholismus – práce se stává hlavní náplní života, ale i přesto nedochází k dosažení vytyčených cílů
  • Všechno zvládnu sám – neschopnost požádat druhé o pomoc (prosba o pomoc je chápána jako projev slabosti)
  • Přičina je již v dětství – chyběl pocit bezpečí, jistoty, nedostatek ocenění, pochválení
  • Špatné vztahy – partner, který stále jen kritizuje a podceňuje. Nedostatek podpory u rodiny, přátel.

Hlavní příznaky syndromu vyhoření

Jedním za základních poznávacích znamení je pocit totálního vyčerpání – emočního, ale i fyzického. Dále se pak může připojit některý z dalších příznaků, jako jsou například:

  • poruchy spánku
  • poruchy paměti a soustředění
  • deprese
  • zažívací či dýchací obtíže
  • ztráta chuti na sex

V těchto chvílích lidé často sahají po návykových látkách (nejčastěji alkohol), aby mohli na chvíli vypnout a uvolnit se. Jenže to se daří jen na chvíli a poté se stav prohlubuje. Je to tedy takový začarovaný kruh.

Jak zase zažehnout jiskru?

V tomto případě je nehlavnější, aby si člověk vůbec připustil, že má nějaký problém a byl ochotný ho řešit. Ideální je svěřit se do rukou odborníka – psychologa či psychiatra. Pokud se totiž syndrom vyhoření neléčí, mohou se objevit další psychosomatické potíže (úzkosti, chronická únava). Syndrom sice není uveden v oficiální klasifikaci diagnóz, ale lékař vám může vystavit neschopenku na vyčerpání organismu.

V boji proti vyhoření je důležitý především aktivní odpočinek, pravidelný pohyb a oddělení pracovní a soukromé sféry života. Velkou roli hrají i kvalitní sociální vazby (ty skutečné, nikoliv na sociálních sítích). Jako prevence syndromu vyhoření se naučte říkat ne tehdy, když cítíte, že vám všechno přerůstá přes hlavu.

Přečtěte si také o únavovém syndromu.