Nejnovější módní kousky za málo peněz lákají v módních řetězcích čím dál tím víc zákazníků, a to i přes to, že se jedná velmi často o nekvalitní zboží, co se rychle sepere, vybledne a ztratí svůj původní tvar. To však není jediná stinná stránka tzv. fast fashion. Porušování lidských práv, dětská práce a ničení životního prostředí jdou s tímto trendem ruku v ruce.

Co je přesně fast fashion?

Populární módní řetězce jako je H&M, Sinsay, ASOS, ale i internetové obchody jako SHEIN nebo Fashion Nova nabízí nepřeberné množství oblečení podle nejnovějších módních trendů. Řídí se heslem „Rychle, levně, hodně„. To jim umožňuje mít nové neokoukané kolekce oblečení klidně dvakrát do měsíce za minimální náklady, takže ani příliš netratí na neprodaných kusech.

Tento způsob výroby má nezanedbatelný dopad na kvalitu jednotlivých kousků – často bývají nekvalitně sešité, jsou vyrobené z umělých materiálů, jež rychle po několika praní ztratí svůj původní tvar i barvu a v neposlední řadě jsou vyráběné v konfekčních velikostech, které téměř nikomu nesedí. Každý z nás má totiž trochu jiné proporce a nejde vyrobit takový kousek oblečení, který by perfektně padnul všem.

Proč je to tak špatně?

Křivý šev a nepadnoucí velikost však ani zdaleka není hlavní problém, který „rychlá móda“ vytváří. Ve skutečnosti nákupem přispíváme k mnohem závažnějším komplikacím, jež mají přímý dopad i na náš život.

Porušování lidských práv

Aby výše zmíněné značky mohly prodávat stále nové a levné oblečení, musí šetřit i na výrobních nákladech. Lidé pracující v těchto továrnách jsou placeni minimální mzdou i přesto, že jsou nuceni až do 16hodinových směn 7 dní v týdnu. To všechno navíc v extrémně nebezpečných pracovních podmínkách. Tragickým důkazem může být nehoda v komplexu Rana Plaza v Bangladéši, kde pod troskami zastaralé továrny zemřelo přes 1000 lidí. Mezi zraněnými bylo i několik dětí.

Z ušitých kousků mají lidé naprostý zlomek z celkové ceny. Drtivá většina výdělku jde značkám samotným.

Dětská práce

Dětská práce je další velké téma, které se ve spojení s fast fashion často řeší. Populární švédská značka H&M a britský Next již v minulosti veřejně přiznaly, že ve svých továrnách v Turecku zaměstnávají děti syrských uprchlíků mladší než 12 let. Ti do země utekli před válkou již v roce 2011.

Módní řetězce vyrobí až 100 miliard kousků oblečení ročně.

Ačkoliv se značky snaží prezentovat již jako udržitelné a environmentálně zodpovědné, kontroly v jejich továrnách jsou předem hlášené a nelze je tudíž brát příliš vážně. Etické podmínky a dodržení základních lidských práv dělníků zaručuje certifikát WRAP, kterým se u nás může pyšnit např. společnost Alpine Pro.

Dopad na životní prostředí

Krom nelidských podmínek v nebezpečném prostředí se rychlý módní průmysl také velmi negativně podílí na životním prostředí. Svou přepravou, výrobou i péčí o své oblečení je tento průmysl zodpovědný až za 10 % emisí skleníkových plynů.

Kousky, které se neprodají, tvoří ročně neuvěřitelných 5, 8 milionů tun odpadu, a to jen v evropských řetězcích. Často jsou navíc vyrobené z nerozložitelných syntetických materiálů jako je polyester či MMC. Tyto samé materiály přispívají i k extrémnímu nárůstu mikroplastů v oceánech.

Hory neprodaného oblečení se tvoří po celém světě a bude trvat stovky až tisíce let, než se úplně rozloží.

Při výrobě je také potřeba ohromného množství vody, ať už na tzv. mokré procesy (bělení, barvení či tisknutí motivů na oblečení), tak i na produkci bavlny. V roce 2015 se celková spotřeba vyšplhala až na 80 miliard kubíků vody. Odpadní voda není znova využívaná a vypouští se do místních řek, čímž přispívá i k celkovému znečištění.

Na výrobu jednoho páru džínů je potřeba více než 7 500 litrů vody.

Krádež nápadů od soukromých návrhářů

Kontroverze kolem online obchodů jako je SHEIN nebo Fashion Nova se rozrostla také z důvodu kopírování originálních designů od soukromých návrhářů, maloobchodníků či dokonce přímo z přehlídkového mola luxusních módních značek. Jejich produkty jsou mnohdy vyšší kvality, ale především jsou šetrné k přírodě a neporušují se při výrobě žádná lidská práva. To se však odráží i na ceně jednotlivých kousků. Rychlá móda si s tímto hlavu lámat nemusí.

Když se soukromí umělci vůči kopírování ohradí, rychlé módní značky daný kousek stáhnou z prodeje, omluví se a za pár dní jej nahradí jiným kopírovaným motivem. A takhle stále dokola.

Jak z toho ven?

Raději než mít skříň plnou oblečení, které si na sebe vezmeme nanejvýš jednou či dvakrát, by bylo na místě se zaměřit na kvalitu než na kvantitu. Jedno kvalitní dražší tričko od soukromého maloobchodníka je mnohem lepší investicí než pět levných, co se brzy roztrhají a vyhodí se. Soukromí návrháři si na svých kouscích dávají záležet, častokrát šijí na míru a jejich oblečení je vždy originální s nevšedním motivem. Společnosti jako Drexiss, Estampada či Girls Without Clothes patří k těm nejpopulárnějším.

Pokud jsou originální kousky od českých návrhářů mimo váš cenový dosah, nebo minimalistická skříň není zrovna pro vás, neváhejte zavítat do second hand obchodů, kde stále seženete moderní a povedené úlovky za zlomek původní ceny. Použité oblečení tak dostane svůj druhý život a vy můžete mít radost z nového úlovku za příznivou cenu.