Hřiby jsou pro české houbaře trofej číslo jedna. Poznají se snadno: místo lupenů mají pod kloboukem houbovitou vrstvu trubiček a robustní dužnatý třeň.

Jedovatý hřib u nás prakticky neroste, ale dva druhy dokážou pokazit celý hrnec.

Kdy a kde rostou

Hřiby žijí v symbióze s kořeny stromů, takže je najdete jen v lese, nikdy na louce.

Konkrétní druh se drží konkrétních stromů. Smrkový u smrků, dubový pod duby a buky.

Hlavní sezóna trvá od července do října, s vrcholem v srpnu a září.

Nejvíc hřibů roste zhruba dva týdny po vydatném dešti, když se teploty drží kolem dvaceti stupňů.

Hledejte na okrajích lesa, ve mechu a na mírných svazích. Když najdete jeden, prohledejte okruh několika metrů, bývají v skupinách.

Živiny a proč je jíst

Hřiby mají zhruba 22 kcal na 100 g a přitom slušný obsah bílkovin.

Sušením se obsah živin i chuti koncentruje, proto mají sušené hřiby v kuchyni takovou sílu.

S čím kombinovat

Vitamin D z hřibů potřebuje tuk. Máslo nebo smetana nejsou jen pro chuť.

Kmín pomáhá trávit chitin z buněčných stěn, který je pro člověka těžko stravitelný.

Sušené hřiby se skvěle pojí s kroupami a bramborem, které jejich koncentrované aroma převezmou.

Nejčastější druhy

Hřib smrkový

Král hub. Hnědý klobouk, bílá síťka na světlém třeni, rourky nejprve bílé, později nazelenalé.

Dužnina zůstává po rozříznutí bílá a nemodrá. Roste od června do října ve smrčinách.

Chuťově nejlepší a nejvhodnější k sušení.

Hřib dubový

Podobný smrkovému, ale tmavší, s hnědou síťkou. Maso na řezu slabě modrá.

Roste pod duby a buky. Plnohodnotná jedlá houba.

Hřib hnědý

Menší, s kaštanově hnědým kloboukem, který je za vlhka slizký. Třeň bez síťky, rourky po stisknutí namodrají.

Roste hojně v jehličnatých lesích, často ve velkém počtu.

Hřib kovář

Nápadně silně modrá po dotyku i řezu, což mnoho lidí odradí.

Přitom je to výborná jedlá houba, po tepelné úpravě modrání zmizí. Klobouk hnědý, třeň červenavě tečkovaný.

Hřib královský a žlutomasý

Královský je nápadný růžově až karmínově zbarveným kloboukem a žlutým masem. Roste v teplejších listnatých lesích na vápenci.

Žlutomasý je menší běžná houba s olivově hnědým kloboukem a sytě žlutými rourkami, které na tlak modrají. Chuťově průměrný, do směsi se hodí.

Skladování a zpracování

Hřiby se výborně suší, chuť se sušením koncentruje.

Mladé pevné kusy nakrájejte a sušte při teplotě do padesáti stupňů.

U starších hub s měkkými rourkami rourky raději odstraňte. Při sušení tmavnou a rozbředají.

Hřiby jdou i zamrazit, nejlépe krátce předsmažené.

Zajímavosti a tipy

Hřib žlučník. Nejčastější zklamání houbařů. Vypadá jako smrkový, ale má tmavou síťku na třeni, narůžovělé rourky a strašlivě hořkou chuť. Není jedovatý, jenže jediný kousek znechutí celou omáčku. Olízněte kousek dužniny, hořkost je okamžitá a nezaměnitelná.

Hřib satan. Nápadný špinavě bílým kloboukem a sytě červeným třeněm s červenou síťkou, dužnina po řezu modrá. Syrový je jedovatý a způsobuje silné zažívací potíže. Roste vzácně, ale pravidlo je jednoduché: hřib s červeným třeněm nechte být.

Modrání není známka jedovatosti. Rozšířený omyl. Hřib kovář silně modrá a je zcela jedlý.

Červiví hřiby. Larvy hmyzu nejsou zdravotní riziko, jen estetické. Napadené části odkrojte.

Nejezte syrové. Ani jedlé hřiby se nejedí syrové, tepelná úprava je nutná.

Obecné rady ke sběru najdete v článku o houbách. Další snadno určitelný druh jsou lišky.