Liška obecná je nejbezpečnější houba pro začátečníky. Má nezaměnitelnou barvu, tvar i vůni.

Roste ve velkých skupinách a nekazí se tak rychle jako většina ostatních hub.

Kdy a kde roste

Liška žije v symbióze se stromy, hlavně se smrky a borovicemi, ale i s buky a duby.

Má ráda vlhké mechem porostlé svahy a jehličnaté i smíšené lesy.

Sezóna je dlouhá, od června až do října, s vrcholem v červenci a srpnu.

Roste v hustých skupinách. Když najdete jednu, prohledejte okolí pořádně, bývá jich pod mechem víc, než je vidět.

Živiny a proč je jíst

Sto gramů má jen zhruba 32 kcal.

  • Vitamin D, kterého mají lišky ze všech běžných hub nejvíc
  • Železo v překvapivě slušném množství
  • Karotenoidy jako předstupeň vitaminu A, odtud oranžová barva
  • Draslík a vitaminy skupiny B

S čím kombinovat

Karotenoidy i vitamin D jsou rozpustné v tucích, takže máslo nebo smetana z lišek dostanou víc než voda.

Železo v liškách je rostlinného typu, hůř vstřebatelné. Přidejte zdroj vitaminu C, třeba petrželku na závěr.

Chuťově se snáší s tymiánem, pažitkou a smetanou. Ostré koření by jejich jemnou pepřovou chuť přebilo.

Smaženice z lišek

Nejlepší způsob, jak lišky poznat.

Na másle osmahněte cibuli, přidejte lišky a nechte odpařit vodu.

Zalijte rozšlehanými vejci, dochuťte kmínem a pažitkou.

Lišky na smetaně

Osmahněte s cibulkou, podlijte smetanou a nechte probublat.

Ke knedlíku, těstovinám nebo na topinku.

Lišky do rizota

Lišky drží tvar, takže se v rizotu nerozpadnou jako jiné houby.

Přidávejte je až v druhé polovině vaření a dochuťte parmezánem.

Nakládané lišky

Krátce povařte v nálevu z octa, cukru a koření a naplňte do sklenic.

Vydrží měsíce a jsou skvělé k masu a sýrům.

Skladování a zpracování

Lišky nemyjte pod tekoucí vodou, nasáknou ji a při smažení se pak jen vaří.

Očistěte je kartáčkem a nožem.

V lednici vydrží tři až čtyři dny, což je na houby hodně.

K sušení se nehodí. Po usušení zdřevnatí a rozmočené zůstanou gumové. Lepší je zamrazit je krátce předsmažené nebo naložit.

Zajímavosti a tipy

Jak lišku poznat. Čtyři znaky platí vždy dohromady: celá je sytě vaječně žlutá včetně třeně, klobouk je nálevkovitý se zvlněným okrajem, místo lupenů má tupé vidlicovitě větvené lišty sbíhající po třeni a voní po meruňkách.

Záměna s liškou pomerančovou. Roste na starém dřevě a pařezech, má pravé tenké lupeny místo lišt, je sytěji oranžová a měkčí a chybí jí meruňková vůně. Jedovatá není, ale způsobuje zažívací potíže.

Sbírejte ze země, ne ze dřeva. Co roste na pařezu nebo kmeni, není liška obecná. Tohle jediné pravidlo vás ochrání i před jedovatou hlívou olivovou.

Nebývají červivé. Lišky larvy hmyzu prakticky nenapadají, což je další rozpoznávací vodítko.

Kalorie. 100 g má zhruba 32 kcal.

Obecné rady ke sběru najdete u hub, o trofejních druzích píšeme u hřibů.